Rainbow CanyonV Boston Bar jsme odbočili na řeku Thompson, oblíbenou hlavně pro rafting. Řeka Thompson vytéká z Lake Thompson u Kamloops, cíle našeho dnešního putování. Výhledy z vlaku byly neobvykle překrásné. Viděli jsme (pokud Jiří zrovna nespal)
Lytton – soutok Thompon a Fraser Rivers
Rainbow Canyon – údolí duhy, pohoří s barevnými minerály, které dávají kaňonu „malířský“ vzhled
největší hnízdo mořského orla na telefonním sloupu – tento „fish eagle“ plachtí často nad řekami a vyhlíží ryby, které jsou jeho favorizovanou potravou
Ashcroft – jedno z nejsušších míst v Kanadě, které má roční srážky méně než 10 palců. V současně době je tato oblast známá velkými dobytkářskými farmami.
Big Slide Area – místo častých písečných lavin, které na počátku provozu železnice často blokovaly trať i řeku a způsobovaly záplavy.
Savona – Thompson River se vlévá do 25 mil dlouhého jezera Kamloops Lake.
Rainbow Canyon
Rafting
Do oběda se mi podařilo prostudovat instrukce, které nám Bill rozdal a ze kterých jsem se dozvěděla, že večer bude v Kamloops „indiánská show“. Po další hodině (kdy jsem si pracně složila žádost v angličtině a projednala s Jiřím, že CAD 80,- za jeden lístek není zase tak moc) jsem šla za Billem, že bych měla zájem o dvě vstupenky. Divil se, že se divím, ale všechny vstupenky byly prodány už ve Vancouveru. Prý bylo jenom 350 vstupenek a do Kamloops se řítí čtyři výletní vlaky. Tak to jsem prošvihla!
Tak alespoň pro vzpomínku, co jsme měli ke snídani a k obědu:
Snídaňové menu: ovocný salát, pomerančový jogurt, káva
sýrová bageta, philadelphia, máslo, marmeláda
Oběd: losos s rýží nebo čínské kuře, salát s dresingem „blue cheese“
čokoládový desert, čokoláda
Výběr byl jednoduchý: Přece si u Fraser River, první lososí řeky Kanady, nebudeme dávat kuře, byť čínské!
Kolem čtvrté jsme dorazili do Kamloops, přímo na nádraží na nás čekaly autobusy a odvezly nás do motelu Riverland u North Thompson River. Je tady teplo a vlhko a venku poletují komáři. Štastlivci odjeli autobusy na indiánskou show a my se vypravili do městečka – měla jsem šílenou zlost. Nebylo tam nic ke koukání, takže jsme nakonec skončili v jedné italské pizzerii a dali jsme si „small“ a „large“ lasagne a na závěr amaretovou a kakaovou zmrzlinu. To vše za CAD 30,-.
*
KAMLOOPS
Název města pochází z indiánského slova „Kahmoloops“, což znamená „setkání vod“. Poukazuje na soutok Severní a Jižní Thompson Rivers.
Prvními obyvateli v oblasti Kamloops byli indiáni z kmene Shuswap. V roce 1811 přijeli do oblasti Američané z Pacific Fur Company (fur = kožešina) a v květnu 1812 zde založili obchodní místo. O rok později zde založila obchodní místo i konkureční North West Fur Trading Company. Následujících 40 let byl Kamloops baštou obchodování s kožešinami a mnoho obyvatel bylo zaměstnáváno jako nosiči kožešin mezi vnitrozemím a oceánem.
Když v roce 1850 vypukla „zlatá horečka“, zlatokopové sem začali proudit a hledat své štěstí. V roce 1862 přešli přes prérie do Kamloops tzv. Overlanders, skupiny přistěhovalců. Jedna malá skupinka, včetně jediné ženy, paní Catherine Schubert, zkonstruovala první vor neboli „raft“, aby se dostala dolů po řece North Thompson River do Kamloops.
Se vzrůstajícím počtem obyvatel se novým hospodářským odvětvím stalo pěstování dobytka, aby bylo zajištěno zásobování.
V roce 1865 byl zkonstruován první kolesový parník pro použití na řece Thompson, což byl počátek dřevařského průmyslu v této oblasti. V roce 1866 s dokončením transkontinentální železnice začal Kamloops růst jako překladiště a středisko přistěhovalců, pohybujících se přes zemi na západ.
V létě 1893 byl Kamloops zapsán jako město. V roce 1915 se stal ještě důležitějším jako železniční uzel s dokončením trati Canadian Northern Pacific Railway.
Dnes je Kamloops město s 82 000 obyvatel. Jeho hlavním průmyslem je lesnictví, farmářství, těžba a turistika a místem pro přenocování při cestách s výletním vlakem „Rocky Mountaineer“.
*
Kamloops – Thomspon River
Celý večer bylo vlhké vedro. Štěstí, že v restauraci i obchodech byla klimatizace. Hlavně, že máme při cestě do hor v batohu tepláky a bundy, abychom nezmrzli. Zato chybělo Jiřímu náhradní tričko, copak o vyprání by nebylo, ale o usušení. Když jsme pustili klimatizaci, aby nás nesežrali komáři, zase neschnulo prádlo. Takže jsme museli nad ránem přepnout na topení.
Středa 25.
srpna 1999
Po přenocování v motelu Riverland jsme měli v 6,20 hod. přistaveny přímo u nosu opět autobusy, která nás přiblížily těsně k vlaku. Tam již čekal vyfešákovaný Bill, jako kdyby držel celou noc čestnou stráž u vagonu č. 6B. Vyjeli jsme podél South Thompson River znovu na východ. V Kamloops se železnice dělí na směr do Jasper a Banff-Calgary.
Úchvatné výhledy začaly hned od rána při snídani, kterou nám opět přinesl ochotný Bill až na stoleček k našim křeslům:
Hoodoos – zvláštní skalní útes s jílovitým podložím. Byl formován po skončení poslední doby ledové. Kdy ledovec ustoupil, usazeniny se soustředily na dně ledovcového jezera. Když ustoupilo jezero, začala působit eroze, a ta za 10 000 let vytvořila terasy a piliře, které jsou z vlaku k vidění dodnes.
Squilax – malá komunita rančerů, kteří hospodaří osvobození od daní za přispění kanadské vlády na místě, které je pojmenováno podle indiánského výrazu pro „černého medvěda“.
ústí řeky Adams River, místo pro zakončení největšího tahu lososů na světě. Tah lososů začíná koncem září a trvá 21 dní než lososi překonají 560 km dlouhou cestu z Tichého oceánu přes Fraser River a Thompson River do Salmon arm (Lososí zátoka) a Adams River. Zde začíná i končí tato přírodní „love story“, kterou prožívají již zcela apatičtí lososí bojovníci a uzavírá se zde kruh zrození, smrti a znovu zrození. Tah podnikají čtyřleté ryby podle svého tajného navigačního systému, podle výzkumu se jejich mozek orientuje zemským magnetismem zcela neomylně až k místu, kde byli před čtyřmi lety zrozeni. Cestou na ně číhá nebezpeční v podobě mořských orlů, černých medvědů a rybářů, kteří vyrážejí na jejich lov z celého světa. Zcela vyčerpané samičky potom nakladou do postýlek v Adams River každá okolo 4000 vajíček, které v rámci koloběhu v přírodě postupně proud odnese po oplodnění a vylíhnutí zpět do Tichého oceánu.
Craigellachie – místo, kde byl dne 7. listopadu 1885 zatlučen symbolicky poslední hřebík do tratě CPR. Tento historický krok propojil Kanadu železničními kolejnicemi mezi dvěma oceány.
Columbia River Bridge – třetí most přes řeku Columbia. První byl postaven již v roce 1885, následující v roce 1907 a poslední, po kterém jsem přejeli, v roce 1968.
Golden – Columbia River
Columbia Valley
město Revelstoke v Columbia Valley. Městem se Revelstoke stal již v roce 1880. Protéká zde řeka Columbia, na níž je postavena nejvyšší přehradní hráz v Kanadě s výškou 575 stop, za kterou se vytvořilo umělé jezero.
Poslední úsek cesty byl ve znamení ledovců, řek,
mostů a tunelů
Connaught Tunnel – 5 mil dlouhý tunel, postavený v letech 1913-1915, který proráží 3794 stop vysoký Mount MacDonald. Je pojmenována po Vévodovi z Connaught, tehdejším generálním guvernérovi Kanady.Pro zvýšení propustnosti zejména nákladní dopravy byl v roce 1988 dostavěn skrz Mount MacDonald nový, 9 mil dlouhý tunel, nejdelší v Severní Americe. Dovoluje průjezd 24 vlaků denně, zatímco starý tunel pouze 15. Aby si turisté užili výhledů na všechny mosty a potůčky, náš výletní vlak projel jen starým tunelem.
Stoney Creek Bridge – most na dvou mostech, původně dřevěný z roku 1893 byl zpevněn ocelovou konstrukcí z důvodu protipožárních opatření. Když se v roce 1929 zdvojnásobila váha lokomotiv, společnost CPR byla nucena vystavět zde most nový. Za normálních okolností se nový most stavěl vedle starého, zde však nedostatek místa zapříčinil, že i třetí stávající most byl postaven na místě dvou předchozích. (creek = potok).
Surprise Creek Bridge a Mountain Creek Bridge
Beaver River – Bobří řeka
městečko Golden – původně tábořiště CPR při stavbě železnice, později významné středisko obchodu s kožešinami.
Kicking Horse River a Kicking Horse Canyon – 30 mil se táhnoucí údolí a řeka kopajícího koně – údolím projíždějící železnice CPR křižuje řeku na sedmi místech. Údolí spolu s řekou objevil v roce 1858 geolog James Hector, účastník expedice, kterou financovala kanadská vláda za účelem výzkumu a mapování různých částí západní Kanady. Hectora zde kopl do hrudníku jeden z koňů, kteří přenášeli náklad expedice. Bezvědomí trvalo několik hodin. James Hector se vrátil do tohoto kraje o 45 let později, ovšem již v luxusním prostředí železničního vagónu s jídelním vozem.
Kicking
Horse Canyon
Mount Stephen
Lower Spiral Tunnel (Dolní spirálový tunel) – proražený horou Mount Ogden, dlouhý 2922 stop, zatáčí o 230 stupňů.
Upper Spiral Tunnel (Horní spirálový tunel) – procházející horou Cathedral Mountain, dlouhý 3255 stop, zatáčí o 250 stupňů a výjezd z tunelu je o 50 stop výše než vjezd. Výstavba začala v roce 1907 a stála milion dolarů.
Stephen – kontinentální rozhraní Skalistých hor a hraniční čára mezi Národním parkem Banff v Albertě a Národním parkem Yoho v Britské Kolumbii. Je to nejvyšší bod našeho výletu, 5332 stop nad mořem (5332x,305=1626,26 m) a rozvodí mezi Tichým a Atlanským oceánem.
Castle Mountain – 8950 stop (2730 m) vysoká rozměrná hora se třemi věžovitými vrcholky. Byla pojmenována „zámeckou“ podle své podoby se středověkými zámky již Jamesem Hectorem v roce 1858. V roce 1945 ji předseda vláda McKenzie King přejmenoval na počest generála spojeneckých vojsk v 2. světové válce Dwight D. Eisenhowera. V roce 1979 jí bylo vráceno původní pojmenování, ale první „věž“ na hoře obdržela jméno Eisenhower Peak (štít).
Mount Rundle – tato hora ční nad Banffem v nadmořské výšce 9675 stop (2950 m) a tvoří nezaměnitelné panorama Banffu. Její štít se zrcadlí v jezeře Vermillion. Je pojmenována po reverendu Tyrellu Rundle, který působil jako kazatel na úpatí této hory a kázal křesťanství objevitelům i indiánům.
The Three Sisters Mountain – tyto vrcholy v nadmořské výšce mezi 8850 a 9744 stopami (2700 – 2972 m) se původně v roce 1883 jmenovaly Three Nuns (Tři jeptišky). Protestanté je později přejmenovali na Tři sestry a toto jméno jim zůstalo dodnes.
Původními obyvateli těchto končin na březích řeky Bow (bow = oblouk) byly indiánské kmeny Stoney, pojmenované podle jejich způsobu vaření za pomoci horkých kamenů (stone=kámen). Původní indiánské kmeny se živily lovem, sběrem kořínků a bobulí a rybolovem. Indiáni z kmene Stoney v létě sledovali stopy zvěře a přezimovávali ve svých tradičních osadách. Krátce po založení Kanadského dominia byla mnoha indiánským kmenům zabrána půda a vláda jim za to nabídla rezervace. Rezervace pro indiány kmene Stoney byla vyhrazena mezi Calgary a Banffem na úpatí Skalistých hor. V současnosti jejich potomci žijí jako chovatelé koní nebo rentiéři, pobírající renty z přírodního plynu, který byl objeven na území jejich rezervace.
Ve vlaku nebyla nuda. Z okna jsem se mohla dívat na ty přírodní zázraky do nekonečna, navíc jsem studovala knihy o kanadské přírodě, které byly k zapůjčení od Billa. Sem tam jsme si česky zazpívali, aby kolem sedícím vrtalo, odkud jsme. Bill se zeptal až při druhém obědě.
Jak snídani, tak oběd jsme měli opět ve vlaku.
Snídaně: müsli, jahodový jogurt, mléko, višňový koláč, káva
Oběd: turkey (krůta) s ovocným salátem, mušličky s oreganem
oříškový desert, čokoláda