ICEFIELDS & GLACIERS  

(ledovcová pole a ledovce)

 Kanada zažila čtyři větší doby ledové. Ledovec Athabasca a Columbian Icefield kdysi formovaly část obrovské ledové desky, která svým dnem vytvořila a vytesala povrchové tvary, které jsme dnes viděli všude při průjezdu Skalistými horami. Kdysi se ledovec Athabasca pohyboval směrem na sever k současnému městu Jasper, tam se však připojil k jiným ledovcům, které se pohybovaly na východ do prérií a na jih ke Calgary. Jejich cesta stovky kilometrů trvala mnoho století. Poslední doba ledová  skončila teprve před  10 000 lety.

Většina ledovců v Severní Americe je stále na ústupu, protože letní tání je větší než spad sněhu v zimě. Vysokohorské ledovcové pole se vytvoří tak, že sníh se kumuluje na vysokých horských štítech rok po roce s krátkým letním táním. Když sněhová vrstva dosáhne hloubky cca 30 m (100 stop), její spodní vrstva se přetváří pod tlakem v led. Zrození ledovce signalizuje

Z Kolumbijského ledovcového pole jsme zahlídli z našeho výletu na ledovec Athabasca pouze hrany, které přikrývají okolní kopce jako poleva na dortu.

Ledovec Athabasca je jedním z mnoha ledovců, které vytékají z Kolumbijského ledovcového pole. Ledovec Athabasca se pohybuje po úbočí tak pomalu, že jeho pohyb nelze okem zaznamenat. Led uvnitř ledovce se pohybuje nestejnoměrnou rychlostí, podobně jako proudy v řece. Ledové vrstvy na dně ledovce jsou pod vysokým tlakem, čímž se stávají „pružnými“ – schopnými se pohybovat přes skalní podloží bez přerušování či trhání. Horní vrstvy ledu jsou mnohem křehčí, na povrchu se vytváření trhliny a pukliny.

Ledovec při pohybu do údolí strhává a drolí skalní podloží, materiál dopravuje do údolí a vytváří na bocích „postranní morény“, na špičce ledovce se tvoří z tohoto strženého materiálu „koncová moréna“, která je dobře rozpoznatelná zejména při ústupu ledovce.

 LEDOVÁ FAKTA

 COLUMBIA ICEFIELD

        ledovec Athabasca  

          snowcoach                                                              

ATHABASCA GLACIER

Columbia Icefield a jeho ledovce jsou gigantickým zmrzlým rezervoárem vždy čerstvé, absolutně čisté vody pro různé použití pro statisíce lidí. Voda, která se nyní odebírá z ledovce, padala jako sníh před 150 lety a je známa jako nejčistější přírodní voda. Zmírňuje místní letní teploty a zpřísňuje krutost zdejších zim, vytváří ideální podmínky pro faunu a floru Skalistých hor.                  

Po návratu z ledovce jsme se ještě trochu ohřáli v restauraci a potom kolem 4 hodiny jsme nastoupili nazpátek do autobusu a vraceli se tou samou cestou, které se říká „Columbian Parkway“ do Banffu. Poslední zastávka byla u River Mistaya, kde jsme mohli vidět „water in work“ – vodu v akci. Samospádem se řeka zatáčí a vymílá do skal kruhové otvory a když to dělá nějakých 10 000 let, vypadá to jako krtkem prolezlý kopec. Nahoru jsme šli pomalu a náš neúnavný průvodce nám vyprávěl o bobulovinách, keřích a stromech, které se nacházejí na území Skalistých hor.

     River Mistaya: „water in work“

BERRY (BOBULOVINY)

  

 KANADSKÁ VEGETACE

TREES (stromy)                                  SHRUBS (keře)

 WILD FLOWERS (divoké květy)

                

 

*

Autobus nás všechny  v pořádku rozvezl a vysadil až u hotelu.

Na večeři jsme se vydali do čínského bufetu a dali si citrónové kuře s rýží. Cestou jsme třikrát potkali naše spolucestující z vlaku, manželský pár – po třetí se Jiří rozhodl, že je mám pozvat na kafe. Pro nedostatek iniciativy z mé strany se naštval. Kávu večer nepiju, hlava mi třeštila z našeho průvodce a jeho celodenního kulometu angličtiny a ti lidé byli sice sympatičtí, ale ve vlaku jsme se jenom zdravili a nic. Tak nic.

jestli jste vydrželi, pokračujte