Pátek 27. srpna 1999

V pátek jsme si dali bufetovou snídani v hotelu a v 8,10 jsme odjeli na okružní jízdu po Banff National Park.

     Banff – Mount Rundle

HOODOOLS – Údolí spících buvolů

BANFF, provincie Alberta

Známé středisko zimních sportů se původně jmenovalo podle železnice „Výhybka 29“, jeho jméno bylo změněno v roce 1880 Lordem Strathconem na „Banff“, podle jeho skotského rodiště Banffshire. V roce 1885 na požadavek rady města byla na 10 čtverečních mílích zřízena první rezervace. Oblast byla v roce 1887 rozšířena na 260 čtverečních mil, čímž byl oficiálně založen „Park Skalisté hory“ (Rocky Mountains Park), později „Národní park Banff“ (Banff National Park). S pouhými 7 000 stálými obyvateli je mimořádně atraktivní pro více než 2,5 milionu návštěvníků ročně.

Nejatraktivnějším střediskem je hotelový komplex Springs s golfovým hřištěm a tenisovými kurty pro mohovité zákazníky z celého světa. Pokračovali jsme podél řeky Bow, která protéká celým údolím, k vodopádu Bow, který je znám jako pozadí z mnoha amerických filmů, zejména Lassie se vrací. Průvodkyně a řidička pohodlného autobusu (který se při zastávkách celý „snížil“, abychom mohli pohodlně vystoupit a nemuseli seskakovat, jak je u nás zvykem) se chlubila, že zde natáčela Marilyn Monroe i Robert Mitchun. Objeli jsme horu Mt. Rundle a ocitli jsme se v pravěkém Údolí  spících buvolů HOODOOLS. Pod námi se tyčily kruhové skalní útesy ve tvaru vyrůstajících krápníků, které vytvořil svým kruhovým pohybem vítr, který neustále vane údolím. Udělali jsme si malou procházku po vrstevnici a narazili jsme na „přírodního muže“, který pomocí malé čočky vypaloval na oblázek ornamenty. Požádal mne, abych mu ustoupila ze slunce, které mu umožnilo tvořit. Zeptal se, odkud jsme, a když jsem mu to prozradila, zaradoval se a sdělil mi, že v jeho komunitě žije také několik Čechů a že máme krásná česká slova. Jemu prý se nejvíc líbí název „kafíčko“ a dokonce věděl, že je to „the little coffee“. Vypadalo to, že měl v komunitě dobré učitele, protože to „kafíčko“ vyslovil přesně česky.

Dále jsme pokračovali do rezervace Cave&Bassin National Park, komplexu sirných jezírek, malých jeskyní s výstavou The Heritage (Dědictví) – houkající lokomotiva, starobylý telefon, který sloužil jako dvojjazyčný informátor pro turisty a další vzpomínky na osidlování těchto teritorií - a krátkou procházkou po deskových chodníčkách k vyhlídce na kachny a unikátní mokřad. Dříve se zde provozovaly  léčivé sirné vodě koupele, nyní je bazén jen okrasným jezírkem. Prý zde bylo koupání nebezpečné, mnoho lidí uklouzlo, takže v bazénu teď rostou květiny. Na závěr jsme si prohlídli Cascade gardens přímo v Banffu, zahradu plnou kvetoucích letniček i trvalek včetně černých macešek.

Informovala jsem průvodkyni, že ještě máme výlet „gondolou“ na Sulphur Mountain, takže nás vysadili na malém nádvoří v hotelu Springs s tím, že za půl hodiny tudy pojede autobus k lanovce, takže si na něj máme počkat. Dali jsme si v malém fast foodu „small lunch“ – dva obložené sendviče a citrónové limonády. Při odhazování obalů se Jiří trochu potrápil s odpadkovým košem, který je zvláštní západkou jištěn proti mývalům, kteří s oblibou odpadky prohrabávají a rozhazují po okolí. Svou inteligencí jsme ovšem mývaly moc nepřetrumfli, protože jsme ani my na tu záklopku nepřišli a museli jsme si ji nechat ukázat domorodcem. Naštěstí opravdu zanedlouhou projížděl kolem hotelu Springs další autobus společnosti Brewster a přivezl nás k dolní stanici lanovky na Sulphur Mountain. Jako vždy – nejlepší naposledy. Lanovka na „Sírovou horu“ je celosezónní atrakcí. Většina z 12 miliónů návštěvníků si celoročně nenechá ujít panoramatickou vyhlídku na Banff, údolí Bow Valley a okolní Skalisté hory.

Technická data lanovky:

Horní stanice lanovky má tři poschodí. V přízemí je příjezdový terminál kabinek, gift-shop (jak jinak?) a vyhlídková terasa. V prvním poschodí je Summit restaurant s kavárnou a ve druhém je Panorama Restaurant  a na třetím vyhlídková terasa s výhledem 360° na Banff a okolní horské masívy. Z horní stanice lanovky jsme se vydali spolu s ostatními turisty dále po „Promenade Walkway“  na další vrchol „Sanson’s  Peak“. „Promenade Walkway“ byl dřevěný chodníček se schody a terasami, který vedl k historické observatoři pro sledování kosmického záření, která byla na Sanson’s  Peak  vybudována již v roce 1903. Kolem se volně pohybovaly horské kozy. I v úrovni bývalého našeho Lomnického štítu bylo slunečno a teplo. Na zpáteční cestě si s námi chtěl povídat jeden pán z Washingtonu o Praze a prezidentu Havlovi. Zdůraznil, že on je „from the capital“, že Praha je taky „capital“ a jak prý se má pan prezident. Řekla jsem, že si myslím, že dobře – má mladou ženu a „he likes to be president“. Tak prý ho máme pozdravovat.

 

  Skalisté hory, Banff a údolí řeky Bow z horní stanice lanovky na Sulphur  Mountain

Potom už byla skoro jedna, tak jsme se hrnuli k odjezdu, ale autobus do města nám samozřejmě ujel. Tak jsme si stopli taxíka a nechali se zavézt do hotelu Dynasty Inn. Stejně jsme měli průšvih, protože jsme se měli prý vystěhovat do 11 hodin. Autobus na letiště do Calgary nám jel ve tři, tak jsem se moc omluvila a šli jsme si  zapakovat. Ani se moc nezlobili a ještě nám dali pohlednici hotelu na rozloučenou. Nabízela jsem, že zpožděný odjezd zaplatíme, ale mávli nad vzdálenými Evropany rukou. Hodinu jsme potom čekali v hale na autobus, který nás převezl na autobusové nádraží a odtud v 15,40 na letiště do Calgary. Naše poslední vouchery  jsem vyměnila za jízdenky již včera.

Skalisté hory zůstaly za námi a my jsme projeli asi 2 hodiny náhorní planinou do olympijského střediska Calgary. Cestou jsme viděli i sáňkařskou dráhu a skokanské můstky.

Poprvé se nám stalo, že nám zaměstnanec firmy Brewster odmítl vyhovět. V downtownu zastavoval u několika hotelů za každý rohem a když jsme ho požádali, aby nám před letištěm zastavil u hotelu Travelodge, odmítl. Prý zastaví až na letišti a tam si máme vzít shuttle bus. Přitom hotel byl na dohled od silnice. Na letišti jsme potom na shuttle bus čekali skoro dvě hodiny, ještě s jedním manželským párem, který přiletěl z Hannoveru. Škoda toho času, po ubytování jsme už stihli jenom večeři. Trochu se jim nezdál náš voucher, ale nemohli jsme chtít, aby bylo všechno v pořádku, protože zájezd skončil naším vysazením na letišti v Calgary a od té chvíle jsme jeli ve vlastní režii.

V hotelové restauraci si Jiří dal „steak of Texas“. Ještěže na něj obdržel speciální nůž, jinak by ho ani neukrojil. Já jsem si dala výborného lososa s holandskou omáčkou. Večeři jsme završili malým „cake“ – Jiří si dal na svou cukrovku citrónový dort, já mrkvový. Nahoře byla malá mrkvička – nice! rozkošné!

Sobota 28. srpna 1999

Ráno nám odmítli poskytnout snídani v rámci voucheru TUI. Na voucheru bylo napsáno: „inclusive breakfast“, ale oni to napsáno neměli. Tak jsme se šli podívat do restaurace, jestli to stojí za to. Měli jahody, melouny, francouzské loupáčky a koláčky s tvarohem a ovocem, tak jsme pokračovali dál. Dali jsme si ještě tousty a slaninku a vajíčka a kafíčko. Recepční, která nám odmítla uznat snídaňový voucher, si to u nás vyžehlila, když jsme se ptali na taxi do města, pardon downtownu, že proč bychom vyhazovali 15 dolarů za taxi, když 10 minut od hotelu zastavuje rychlovlak. Když jsme šli 20 minut a pro velký výběr obchodních domů (Bay, Search, Eaton) jsme žádné koleje neviděli, poprosili jsme o radu na parkovišti nasedajícího Kanaďana. Hrozně se divil, že tam chceme jít pěšky: „To walk?“ Posadil nás do svého auta a zavezl nás na konečnou. Vedle něho seděla jeho maminka, původně z Holandska, tedy vlastně krajanka, tak jsme si srdečně popovídali o naší společné vlasti - Evropě. Nyní však žije ve Victorii, hlavním městě B.C., nejkrásnějším městě na světě. Souhlasili jsme, přece jsem tam byli. Viditelně ji to potěšilo.

Vláček byl skoro prázdný, menší problém s automatem na jízdenky nám pomohl vyřešit jeden z mála spolucestujících. Za 20 minut jsme byli až na Plaza Olympic. Je to kupodivu, ale kolem Calgary nejsou již vidět žádné kopce.

 CALGARY, provincie Alberta

bylo založeno v roce 1875 jako pevnost Fort MacLeod. Calgary je situováno na soutoku řek Bow a Elbow a je střediskem zpracovatelského průmyslu pro zemědělské výrobky, farmaření a pěstování dobytka, těžby přírodního plynu a ropy. Každoročně  v červenci se zde konají velkolepé dobytkářské slavnosti „Calgary Stampeded“ se známým „zběsilým úprkem dobytka“.

 Přestože podle literatury má Calgary okolo 800 000 obyvatel, v tuto sobotu ránu tu bylo pusto a prázdno. Naštěstí – Calgary Tower má provoz non-stop, takže jsme vyjeli výtahem nahoru.

 CALGARY TOWER

Kruhový výhled z terasy vzbuzuje úctu. Bylo krásně – jak jinak – takže jsme dohlédli ještě jednou na Skalisté hory.

V těsné blízkosti věže jsou samé mrakodrapy – nejvyšší Petrol Canada z roku 1984 a nejnovější Bankers Hall. Taky zimní stadion, parkoviště na střeše a výhledy na další staveniště, kde z malého mrakodrapu z 30. let dělají větší, aby odpovídal současným potřebám. Napsali jsme pohledy – zejména příteli olympionikovi Petru Urbanovi – se speciálním razítkem z věže. Jiří se zabýval morbidním veršováním.

Vydrželi bychom i déle, ale museli jsme se vrátit zpět do hotelu. Z vlaku jsme vystoupili o jednu zastávku dříve a ještě jsme proběhli obchodní dům Bay. Taky jsme si tam dali výborný čínský oběd – oblíbené nudle s citrónovým kuřetem, salát a kolu.

         

                       Bankers Hall                                            Petrol Canada 1984    

Po posledním zabalení zavazadel nás hotelový mikrobus zavezl na letiště, kde jsme měli ještě  fůru času, abychom si prohlídli nesčetné obchody a The Heritage park.

Při odletu Jiřího málem posadili přímo do letadla do Frankfurtu, protože jsem ho opustila na krátkou chvíli, abych se šla zeptat, kde se máme hlásit na odlet do Ottawy. Do haly se zrovna vhrnula horda Němců, Jiřího se jejich průvodkyně něco zeptala, předpokládal, že se ptá, odkud je. Jakmile vyslovil „Czech republic“ – zvolala radostně O.K. a šoupla ho mezi ty Němce. Když jsem se vrátila, zoufale mne prosil, abych ho už nikdy nenechávala samotného.

Letištní personál měl super červeno-bílé uniformy a la Texas. V Horton’s jsme si ještě dali kávu a „boston cake“. Jiří projel jediný gift-shop ze sta – vše o stíhačkách F. F16 však neměli.

Odlet proběhl normálně, i když mě trochu mátlo, že Ottawa vyslovují „o-a-a“.

Let byl trochu rozhrkaný, nad pevninou byly slušné turbulence. Do Ottawy jsme přiletěli za tmy, mezi hvězdami na nebi a osvětleným hlavním městem na zemi. Bez problémů jsme dosedli na přistávací dráhu ve 21,45 hod. místního času (+ 2 hodiny proti Calgary). Zavazadla byla mimořádně v pořádku a Haulenovi čekali na letišti. Byli jsme klidní, protože se nás opět ujala Haulena’s Travel Agency.

 

VÝLET NA ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ SE NÁM VELMI LÍBIL!!!

Teď ještě kousek a už bude konec!