Jak
to bylo na ostrovech Seychely
Sobota 28. března 1998
Cesta
z Otrokovic až na místo určení do hotelu The Plantation Club na ostrově
Mahé trvala celkem 24 hodin. Vyjeli jsme v sobotu v 9 hodin středoevropského
zimního času z Otrokovic a na místě jsme byli v 9 hodin téhož času,
což znamenalo 12 hodin (poledne) zdejšího letního času.
Po
okružní jízdě Baťov (9,15) - Kvítkovice (9,30) – Halenkovice (10,00)
jsme bez problémů dorazili na celnici Břeclav – Reintal. Asi jsme v našem
Mondeu vypadali nóbl, takže bez ohledu na schengenské dohody jsme byli bez
problémů vpuštěni do Evropské unie. Celníky zajímal jen pas a doklady od
vozu. To bylo v Evropě naposledy, co někoho zajímal pas, potom ho už
jenom študoval černý celník na Mahé.
Samozřejmě
– jak je naším dobrým zvykem – trochu jsme si pobloudili ve Vídni, stále
na stejném místě (třetí odbočka vpravo do Schwechatu). Zoufalý Jiří navrhoval, že počká týden na parkovišti
u letiště. Byl to ovšem jenom ž
e r t!
S leteckou
společností Lufthansa jsme odletěly ve 14,50 z Vídně do Frankfurtu nad
Mohanem (přílet 15,50). Jako občerstvení se podávala šunková houska a
Irish Cream. Na letišti ve Frankfurtu byla nuda, těch pár obchodů skoro nestálo
za prohlídku, tak jsme seděly v tranzitní hale a četly české časopisy
pro nudící se ženy (Květy, Tina, Chvilka pro Tebe či Rytmus života). Evin
mobil měl perfektní pokrytí, takže jsem se od Zdeňka dozvěděla, že Jiří
padl vyčerpán hledáním cesty k domovu a spí.
Letadlo
bylo plné, takže o nějakém pohodlném ležení jsme si mohly nechat jenom zdát.
Ještě nás začal posunovat nějaký Němec, který už letěl na Seychely potřetí
na tři týdny (to prý je minimum) s celou rodinou, protože prý něco
takového neuvidíme nikde na světě; vzhledem k přirozené ochotě jsem skončila na
dvojsedadle vedle nějakého „solitéra“, který se jenom cpal a spal s otevřenou
pusou. Zážitek! Charterová společnost
CONDOR a její Boening 767 odstartovaly s mírným zpožděním ve 21,40. V televizi
byl Mr. Bean a film „Hra“ s Michaelem Douglasem. Chtělo se mi hrozně
spát, ale vsedě neumím. K jídlu byla „fish or chicken“ (ryba nebo
kuře). Dala jsem si tedy kuře s nějakou docela slušnou nádivkou a těstovinami.
Neděle
29. března 1998
Mezi
třetí a čtvrtou podle mých hodinek začalo na východě svítat, východ
slunce jsem ale sledovala jenom já a jeden „uvřískaný“ Filípek. Po devíti
hodinách hladkého letu (dvoje menší turbulence) se pod námi
začaly objevovat různě veliké ostrůvky. Letušky ještě honem
roznesly dárky od letecké společnosti Condor (ledvinku pro lehkou turistiku)
a samolepku, která potvrzuje, že jsme přeletěli rovník. Kapitán letadla si
pak do sluchátek trochu zažertoval, že pod námi sice již jsou
Seychelské ostrovy, ale že napoprvé se „netrefil“ a nepatrnou přistávací
dráhu podél moře minul, takže to zkusí napodruhé. Letiště na Mahé
opravdu vypadalo jako malá nudlička, na kterou se tak velké letadlo ani nemůže
vejít. Nakonec se ale povedlo systémem – vpravo moře, vlevo skála –
absolutně perfektně.
Mezinárodní letiště na Mahé
Na
letišti nás přivítalo vlhké tropické vedro a slovenština. Děvče od
Kufry
byly naloženy na střechu malého klimatizovaného mikrobusu a ten nás částečně
po pobřeží, částečně vnitrozemím přesunul na opačný konec ostrova –
záliv Bay Lazare, kde se nacházel poplaten svému jménu uprostřed tropické
vegetace hotel The Plantation Club. Údajně jeden z nejlepších na ostrově,
nás zpočátku ale moc neoslnil.
Přidělený
pokoj u leknínového jezírka jsme sdílely s mravenci a vana neodtékala.
Na první zavolání se dostavili hoši se zvonem a hned věděli, o co jde. Moc
jsme nemeditovaly (napřed jsme dostaly přidělen jen jeden pokoj, druhý bude
volný až později), popadly plavky a šly se podívat na záliv. Snad z únavy
se nám nezdál také nic moc, bylo zataženo, voda jako ve vaně a poměrně
velké vlny. Byla jsem tak unavená, že se mi podařilo usnout hodinu před večeří
nad knihou. Hrůza!
K večeři
byly „plody moře“ , BBQ a místní kytarista. Ryby byly vynikající, hlavně
„red snapper“. Po večeři se
trochu vyčasilo, takže bylo vidět velké množství hvězd. Marně jsem se
podle hvězdné mapy pokoušela identifikovat Jižní kříž, našla jsem pouze
souhvězdí Orion a souhvězdí Zajíce. Jižní obloha má snad dvakrát tolik
hvězd jako severní.
Bay Lazare – hotel Plantation Club – laguna s jídelnou
a Atlanským oceánem
Nacházely
jsme se na ostrově Mahé v souostroví
SEYCHELY,
které tvoří skupina 115
ostrovů v Západoindickém oceánu. Pevnina sice zaujímá pouze plochu
455 km2 , včetně vod oceánu je to však l milion kilometrů čtverečních.
Vzdálenost mezi nejvzdálenějšími body tj. atolem Aldabra (arabsky „Zelený“)
a malým Ptačím ostrovem je 1200 km. Ostrovy se dělí na dvě skupiny
– vnitřní a vnější. Obě
skupiny se od sebe odlišují markantně geologickým vznikem i
hospodářským významem.
Vnitřní ostrovy, ležící 4°
jižně od rovníku, jsou severovýchodním
okrajem Seychel. Jsou tvořeny z granitu, pravěkého kamene starého 650
milionů let, což je jedna z rarit Seychel, protože tento prakámen se
jinak vyskytuje pouze na pevninách. Tím
je dán rovněž klíč k jejich vzniku. Podle teorie přesunu pevnin se
Indický kontinent odpojil před více než 100 miliony lety od
africké hroudy a vydal se na severovýchod. Cestou poztrácel některé
části, mimo jiné i pozdější Seychely, které zůstaly 1600 km před africkým
pobřežím v Indickém oceánu.
Vnitřní ostrovy se zvedají
z podvodní desky, která leží ani ne 30 metrů pod hladinou oceánu.
Předpokládá se, že v průběhu poslední doby ledové, kdy byla hladina
oceánu několik metrů pod současnou, tvořily jeden velký ostrov, jehož
velikost je možno přirovnat ke Srí Lance. Vnitřní ostrovy by pak byly pouze
vrcholky hor této zaniklé země. Celá granitová deska měří 20 000 km2.
V průběhu tisíciletí se zde vytvořily i korálové ostrovy (např.
Denis Island a Bird Island), které mají stejnou historii vzniku jako např.
Maledivy, to znamená, že se jedná o vápencové zbytky odumřelých korálů.
K vnitřním
ostrovům počítáme: Mahé (154 km2),
Praslin (38 km2),
Silhouette (20 km2), La Digue
(10 km2), Curieuse (3 km2), Fregate (2 km2),
North (2 km2), Aride (0,7 km2), aby byly vyjmenovány
pouze ty největší a nejdůležitější;
celkem je jich čtyřicet. Vzhledem k bohatým srážkám mají všechny
ostrovy bujnou vegetaci, většinou tropické deštné pralesy, které jsou místy
přerušeny kokosovými plantážemi a malými zemědělskými plochami. Všude,
kde se potoky vlévají do moře, vznikly větší nebo menší písečné pláže,
které se malebně tulí mezi granitové skály.
Vnější ostrovy
Seychely leží v oblasti
vlivu monzunu, který od května do září vane z jihovýchodu, od
prosince do března ze severozápadu. Vlhkost vzduchu neklesá pod 80%, podle našich
zkušeností bych rozdělila počasí na tři typy:
prší a je vedro,
neprší, je zataženo a je vedro (to se dalo vydržet)
svítí slunce a je vedro (to bylo o život).
Proti zdejším „hicu“ je na
karibských ostrovech „příjemný chládek“.
Seychely jsou souostrovím
rarit. Vzhledem k tomu, že prakticky až do 18. století byly izolovány
od okolního světa, zachovaly se zde některé kuriózní druhy rostlin či živočichů,
které již nemají obdoby v celém světě.
Na atolu Aldabra se zachovala
největší kolonie suchozemských obřích želv na Zemi. Jejich počet se
odhaduje až na 150 000 jedinců. Nejstarší želva jménem Esmeralda je prý
stará 150 let. Jejich příbuzné
mořské želvy navštěvují zdejší lidmi nerušené pláže ke kladení
vajec. Želvy žijí poklidně i ohradách pro potěšení turistů. Viděly
jsem je jak v hotelu The Plantation Club, tak v blízkosti prezidentské
„vily“ na ostrově La Digue.
Kromě netopýrů se na
ostrovech nevyskytovali žádní savci. Za to je zde mnoho ptačích druhů,
které nemají žádné přirozené nepřátele. Ve Vallée de Mai na ostrově
Praslin je to černý papoušek, na
ostrově La Digue černý rajský lejsek,
na ostrově Fregate straka osamělá.
Na vlastní oči jsme viděli pouze palmového
pavouka, který měl nataženu síť mezi dvěma palmami
v rezervaci Vallée de Mai na ostrově Praslin.
Pokud jde o rostlinný svět, kolonizátorům se podařilo skoro zcela vykácet
z pradávných časů pocházejí stromy, které se vyskytovaly pouze ve
zdejších pralesích, například „červený strom“, „železný strom“
nebo „copatý strom“ a prodat jejich dřevo do Evropy. Nyní se nacházejí
pouze na nepřístupných místech ve zcela ojedinělých exemplářích. Naštěstí
tuto pohromu přežila největší ostrovní rarita seychelská
kokosová palma, rostoucí na ostrovech Praslin a Curieuse. Tato palma, zvaná
též palma Coco-de-Mer, roste v přírodní rezervaci Vallée de Mai zcela
volně a množí se přirozenou cestou. Všude kvetou v mnoha barvách na
velikých keřích ibišky.