Pro všechny děti mezi šesti a šestnácti lety platí povinná školní docházka. Nepovinná, ale zvýhodňující pro další odbornou kvalifikaci, je závěrečná roční účast v „Národní mládežnické službě“ (National Youth Service – NYS). Polytechnické střední školství, včetně hotelové školy, slouží k přípravě na povolání a dosažení zralosti ke studiu na vysoké škole. Universitní vzdělání je možno však získat pouze v zahraničí. Vysokoškolské vzdělání se zde ale uplatní velmi těžko. Naše mladá průvodkyně od Masons travel sice také studovala elektrotechniku v Bratislavě, ale nakonec je ráda, že dělá na ostrovech průvodkyni českým a slovenským turistům.

Mateřskou řečí Seychelanů je kreolština. Vyvinula se ze směsice výrazů, jimiž se francouzské koloniální panstvo pokoušelo komunikovat se svými otroky, pocházejícími z různých části Afriky. Slovní zásoba obsahuje afrikánské, hlavně však francouzské výrazy, které se ale částečně tak změnily, že sami Francouzi mají velké problémy, aby jí porozuměli.

Po získání nezávislosti na britském koloniálním panství musel nový stát ustanovit „úřední jazyk“. Aby byla zachována všechna práva, byly ustanoveny hned tři:  angličtina – z praktických důvodů, francouzština – z tradice a kreolština – aby byla zdůrazněna národní svébytnost. Z tohoto důvodu bylo nutno, aby byla dosud pouze mluvená kreolština převedena do písemné formy. Píše se, jak se čte a mluví. Tento fonetický přepis je nyní oficiálně požehnán a je vyučován na základních školách. Začal se mezitím objevovat i na poštovních známkách, bankovkách, ukazatelích, stejně jako v novinách a knihách. Pokud jde o gramatiku, je kreolština snadno pochopitelná, všechno, co činívá potíže při studiu cizích jazyků, dávno odpadlo nebo bylo nahrazeno jednoduchými výrazy. Takže slovesa existují většinou pouze v infinitivech, před které se použijí pouze osobní zájmena mon (já), ou (ty), i (on). Pro určení budoucího času se před sloveso předsadí slůvko pou. Pro minulý čas se používá stejným způsobem výraz ti. Když si představím, co jsem se ve francouzštině natrápila s podmiňovacím způsobem předminulého času. Na Seychelách jej Francouzům perfektně přefiltrovali černoši za pouhých dvě stě let. Obdivuhodné!

Seychelané se příliš o politiku nezajímají. Jejich heslem je „Žít a nechat žít“. Socialistický stát se však cítí odpovědný za základní zabezpečení – existují zde nejen ze státního rozpočtu financované důchody, ale také zákonem stanovená minimální mzda, která však již nebyla dlouhou dobu valorizována, takže mnozí Seychelané se neuživí jen z jednoho zaměstnání a jsou nuceni hledat další.

Sobota  4. dubna 1998

Jako hlavní náplň dnešního dne jsem si stanovila

Tak tak jsem to do večera stihla.

Management hotelu dnes před večeří pořádal „koktejl u bazénu“. Podávaly se červené a žluté long-drinky, „jarní závitky“, rybí smaženky, sušené banány. Nenucená konverzace, dámy a pánové!

Jižní kříž už jsem vzdala. Tolik hvězd jsem pohromadě v životě neviděla.

Neděle 5. dubna 1998 (Květná neděle)

Naposledy jsme si šly zaplavat. Všude zněly zvony, byla Květná neděle. Přestože na Seychelech není předepsáno žádné státní náboženství, 90% obyvatel se hlásí ke katolické víře. Ale v duchu zdejšího přísloví „dvojí šití drží lépe“, věří mnoho Seychelanů v černou magii, mystiku a čarodějnictví, jejichž základ berou ze západoafrického kultu voodoo. Mají zálibu v pověrčivosti a záhadách, i když skoro všichni se každou neděli ubírají na nedělní mši.

 

  všechno zde kvete  

                     obří želvy

Slunce pralo jako o život. Naposledy jsme se nasnídaly. Potom jsme se sestěhovaly na jeden pokoj, protože já bych celý den venku absolutně nevydržela. Děvčata ovšem vydržela a do pokoje se vrátila až kolem páté hodiny. Hrdinky, ze mne už by bylo dřevěné uhlí.

Autobus pro nás přijel v sedm hodin na čas, ale už jsme to měly bez večeře. Na letišti jsme čekaly skoro do půlnoci, „klimatizaci“ obstarávalo několik větráků a jeden pán, který se neustále přesunoval s nechutným doutníkem. Kolem desáté se otevřely free shopy, tak jsme se tam šly aspoň kouknout, protože byly klimatizované.

Když jsme o půlnoci rolovali na přistávací dráhu, bylo mi trochu úzko. Kolem černo, jen moře se lesklo těsně pod křídly. Start byl ovšem perfektní! Takže – z jižní polokoule na  severní, nad Somálskem, Thébami, Údolím králů, ostrovem Rhodos, Řeckem, Makedonií, Rakouskem (taky nás mohli vysadit ve Vídni) znovu do Frankfurtu. V televizi „Sedm let v Tibetu“, musel to být senzační film, ale vzhledem k únavě jsem se na něj nemohla vůbec soustředit. Servírovala se večeře „chicken or fish“ a kontinentální snídaně. Neměli „irish cream“ – to se tedy může Condor stydět! Ráno nám zpestřila asi půlroční holčička na prvním sedadle, která byla jako med.  

Pondělí 6. dubna 1998

Nad ránem jsme přistáli ve Frankfurtu nad Mohanem. Pět hodin jsme čekaly na přípoj do Vídně, což bylo velmi únavné a nezábavné. Kolem poledne jsme nastoupily do letadla společnosti Lufthansa a konečně se odebraly do hlavního města Rakouska. Naštěstí tentokrát „irish cream“ čepovali, tak jsem dovolenou zakončila podle mého gusta.

Na letišti nás čekal Jiří – mne s růží – a celou cestu zpět nám vyprávěl, jak bloudil při cestě na letiště  po Vídni. Kdybych ho nenavigovala, bloudil by i teď. Děvčata jsme vysadili po cestě. Když jsme zůstali v autě sami, jedouce kolem Delvity, mi Jiří doporučil, jestli mám zájem o jídlo, tak si ho budu muset zakoupit, protože doma nic není. Raději jsem zůstala o hladu! Po dvacetičtyřhodinovém cestování  se mi spánek zdál příjemnější než kus žvance.                         

Jak nám říkal ten Němec v letadle při letu na Seychely, krása a kouzlo Seychel má neodolatelnou moc. Bylo to prostě všechno o něčem jiném …

Společně jsme ale konstatovaly, že dlouhé přelety nám nedělají moc dobře, takže příště se vypravíme někam blíž.  Snad na Ischii, abychom se přesvědčily, že tam „Nebožtíci přejí lásce“.

 

Zlín, květen 1998

Ó Jana Ratková

 

Historie Seychel přehledně

 

Seychely zůstaly až do novověku prakticky neobjeveny  a neobydleny. Je možno se domnívat, že ve starověku sloužily čas od času arabským a indickým námořníkům k přespání, ale nikdy nebyly natrvalo osídleny.

8. století n.l. Arabové (snad právě světoběžník Ibn Batutta) pojmenoval první ostrov, který objevil, Aldabra, přeloženo z arabštiny „Zelený“. (Všechna slova, která začínají na „al“ jsou arabského původu – alhambra i algebra.) Občasnou přítomnost Arabů na ostrovech dokazuje asi 30 hrobů na ostrově Silhouette nedaleko Mahé, které svědčí o jedné námořní tragédii spojené s potopením jejich lodi.

1502 Vasco de Gama zahlédl na své druhé cestě do Indie korálové útesy, patřící k Seychelům. V portugalských námořních mapách je první zmínka o ostrově pod názvem „Tři bratři“.

1609 Alexandr Sharpeigh z Britské východoindické společnosti připlul náhodou k severním ostrovům a podal o tom zprávu  v palubním deníku, která však upadla v zapomnění. Zakotvil u ostrova Praslin, ale nepotkal žádné obyvatele.           

1685

Piráti, mezi nimi Olivier Levasseur (zvaný La Buse – česky Hlupák), používali ostrov jako únikovou skrýš. Spolu se svým komplicem Angličanem Taylorem přepadli loď Vierge du Cap (Panna na přídi) a dodnes panuje domněnka, že toto přepadení vyneslo největší kořist v dějinách pirátství. La Buse je opředen četnými legendami a podle všeho to musel být velmi rafinovaný muž. Mnoho jeho následovníků pátrá dodnes po obrovském pokladu, který byl měl být ukryt na pláži u Beau Valon na ostrově Mahé. Dosud se však nenašel ani kousíček zlata. Zmizela totiž i mapa pokladu, kterou prý podle očitých svědků La Buse vtiskl do ruky těsně před popravou jednomu z přihlížejících. Předpokládá se, že La Buse uschoval poklad tak rafinovaně do systému podmořských jeskyní a chodeb, že je přístupný pouze při určité výšce hladiny moře.

1730 La Buse byl vsazen do vězení a popraven.

1742 Francouzský kapitán Lazare Picault objevuje při jedné z cest z francouzské kolonie Mauricius do Indie granitové ostrovy Seychely. Přistane na ostrově Mahé, nazve ho Ostrovem hojnosti a odplouvá s nákladem 300 obřích želv a 600 kokosových ořechů na palubě.

1756 Oficiální anexe Seychel. Irský kapitán Corneille Nicolas Morphey nechává postavit na Seychelech „kámen konfiskace“ a kromě Mahé prohlašuje dalších sedm ostrovů za francouzské vlastnictví. Tím předešel Brity, kteří zde chtěli kolonii také založit. Pojmenoval souostroví po Jean Moreau de Séchelles, ministrovi financí na dvoře Ludvíka XV. Proč se tak stalo, je zahaleno tajemstvím, jako mnohé na tomto souostroví.  Dokonce ani není známo, že by tento ministr kdy na Seychely přijel. Král Ludvík XV. potom prohlásil Seychely za francouzskou kolonii.

1768 Výzkumná francouzská expedice objevuje Praslin a neznámou seychelskou kokosovou palmu.

1770 Z francouzské kolonie Mauricius přichází prvních 14 osídlenců se svými otroky na Seychely.

1771 Na ostrově Mahé byla založena Botanická zahrada. Toto zařízení se počítá k nejstarším botanickým zahradám na světě. K její ochraně vyčlenil Pierre Poivre 15 vojáků.

1772 Pierre Poivre přiváží na Seychely první sazenice skořice. Výborně se jim zde daří a stávají se důležitým zemědělským produktem.

1778 Malý obranný oddíl zřizuje první baráky na místě dnešní Viktorie.

1793 Na ostrovy přijíždí jistý Louis Poiret. Dodnes se traduje, že to byl ve skutečnosti desetiletý syn popraveného francouzského krále Ludvíka XVI, který byl z Francie propašován v koši na prádlo. Zde zplodil několik dětí a do poslední hodinky svého života tvrdil, že je pravým králem Francie. V nejnovějším telefonním seznam Seychel se prý jeden Poiret vyskytuje, ovšem nečiní si nároky ani na titul ani na trůn a celá historka je mu k smíchu.

1794-1811 – Rytíř Quéau de Quinssy, velitel ostrova, kapituluje ne méně než sedmkrát před Brity, pokaždé po jejich odjezdu však vždy znovu vztyčí francouzskou vlajku.

1810 Britové se zmocňují ostrova Mauricius. Tím jim spadnou do klína bez boje i Seychely. Zakládají četné kokosové plantáže a žijí hlavně z exportu kopry.

1835 Zrušení otroctví.

1840 Hlavní město Seychel je pojmenováno podle královny Victorie.

Od 1875 Seychely se stávají vyhnanstvím(nebo azylem) pro prominentní osobnosti. Jako první přijel malajský sultán Abdullah Khan. Následovali ho králové a jiní potentáti, s nimi i jejich doprovody. Jedním z nejznámějších byl arcibiskup Makarios z Kypru .

1903 Seychely byly ze správního hlediska odloučeny od Mauricia a tvoří od té doby samostatnou královskou kolonii. Na paměť toho je ve Victorii zbudována věž s hodinami.                              

1934

Seychelská rupie byla prohlášena oficiálním platidlem na Seychelech.

1948 2000 občanů Seychel dostalo (omezené) volební právo.

1964 Byla založena „Seychelská demokratická strana“ (SDP) a „Seychelská sjednocená lidová strana“ (SPUP)

1967 Zavedení všeobecného volebního práva pro každého plnoletého Seychelana.

1970 Seychely přijímají ústavu, zůstávají ale ještě britskou kolonií.

1972 Dokončení letiště na Mahé.

1976 Velká Británie uděluje dne 19. července nezávislost pro Seychely. Prvním prezidentem se stává James R. Mancham.

1977 France Albert René přebírá vojenským převratem prezidentský úřad. Zavádí socialistický systém jedné strany pod Seychelskou lidovou pokrokovou frontou (SPPF).

1981 Je zmařen pokus jihoafrických vojáků o převrat, protože jejich zbraně jsou objeveny při vstupní hraniční prohlídce.

1993 Nové zřízení se systémem více stran. Volba France Alberta Reného prezidentem na dalších pět let. Seychely se stávají relativně stabilní socialistickou demokracií.

1998 Volby – stejný výsledek jako v roce 1993.

 zpět na titulní stránku